Datace: 16. století, 1612
Inventární číslo: CK06792
Poměrně rozměrný epitaf Markéty Pichlerové zaznamenává na dnešním místě ve své epochální vlastivědné řadě o českých hradech již August Sedláček. Starší provenienci lze předpokládat v některém českokrumlovském kostele. Dílo se váže k obecně známé historii o lazebnické dcerce Markétě Pichlerové, z níž zvýrazníme jen body, které nám poslouží pro připomenutí děje a k dalšímu výkladu. Markétini rodiče, zvláště prý matka, ji měli k tomu, aby se sblížila s levobočkem Rudolfa II. donem Juanem či Juliem d’Austria (1584/86-1609). Poté, co se ji duševně nemocný mladík pokusil zabít, rodiče se snažili svou dceru chránit. Julius však, rozlícen tím, že je mu další styk s dívkou zapovídán, nechal uvěznit Markétina otce a usiloval o to, aby jej městská rada dala popravit. Zoufalá matka šla po pěti týdnech, kdy rada váhala lazebníka odsoudit, ale i propustit, za císařovým synem, aby vymohla manželovo propuštění. Pod přísahou, že Markétě neublíží, svolila k její návštěvě u dona Julia. V noci ze 7. na 8. února 1608 ji pak tento, když pár osaměl v královské ložnici, sadisticky zavraždil. Ve stavu naplno již propuknuvšího šílenství byl Julius držen v internaci na krumlovském zámku, kde také v červnu 1609 skonal. Umělecky spíše skromný epitaf je zajímavý především jako kulturně-historická reflexe prostředí, v němž vznikl. Zaprvé je pozoruhodné, že byl dle připojeného textu namalován až čtyři roky po samotné události. Pozdní vznik díla je však snadno odůvodnitelný politickým pozadím aféry. Až po smrti císaře Rudolfa II. si troufl lazebník Šimon Pichler připomenout svou nešťastnou dceru, byť skutečný průběh událostí je v doprovodném textu stále zastřen. Český Krumlov sice nadále zůstával císařským zbožím, avšak obava z negativní reakce císaře Matyáše nebyla zřejmě na místě. Bylo totiž obecně známo, že císař Matyáš neměl s Rudolfem dobré vztahy a tím spíše by ani neplýtval sentimentem pro památku nezvedeného synovce, který nakonec ani není na díle přímo jmenován. Ani ikonograficky není dílo snadno srozumitelné. Epitaf nezobrazuje, jak nešťastná dívka zemřela, ostatně, přímým svědkem vraždy nikdo nebyl. Na epitafu je vojákem ve skvostné římské zbroji zavražděna v městské bráně žena, podpíraná ženou ze své družiny, zatímco družiníci vojákovi, vedoucí za uzdu koně, nečinně přihlížejí. Akt vraždy, po němž tryská z trupu zabíjené proud krve, není pro ztrátu vrchních vrstev malby i vlivem přemaleb zcela zřetelný, je však nepochybný. V druhém plánu se oběť modlí na kopci před vztyčeným křížem. Je možné, že líčení na desce zůstalo záměrně pouze v rovině náznaku a detaily činu raději nebyly připomínány. Možný inspirační vzor by mohl představovat antický příběh o Virginii, kterou zabil vlastní otec, aby uchránil její čest.
