KULTURNÍ DĚDICTVÍ ONLINE

Sbírka výtvarných prací ukrajinské emigrace zahrnuje díla 53 umělců, kteří mezi dvěma světovými válkami pobývali kratší či delší dobu v československém exilu. Jde o profesory a studenty Ukrajinského studia výtvarných umění, vysoké školy existující v Praze v letech 1923–1952 (např. Vasyl Kasijan, Volodymyr Sičynskyj, Jurij Vovk, Halyna Mazepa, Sofija Zarycka-Omelčenko, Kateryna Antonovyč) a další výtvarníky ukrajinského původu (Mykola Bytynskyj, Ivan Kurach, Mychajlo Mychalevyč atd.). Jejich díla se postupně dostala do fondu Muzea osvobozeneckého boje Ukrajiny v Praze a odtud po roce 1945 do Slovanské knihovny. Spolu se sbírkou exlibris, jež je zkatalogizována zvlášť, jde patrně o nejrozsáhlejší dochovaný soubor ukrajinského výtvarného umění z let 1918–1945 v České republice a jeden z největších za hranicemi Ukrajiny. Pro pražskou sbírku jsou charakteristické časté vojenské a patriotické motivy. V řadě prací se obráží osobní válečná zkušenost jejich tvůrců (Ukrajinská haličská armáda, armáda Ukrajinské lidové republiky) a zkušenost z pobytu v internačních táborech. Velmi početné jsou rovněž portréty a drobné skici. Najdeme i návrhy divadelních dekorací (např. Natalija Gerken-Rusova), pozvánky na výstavy a jiné kulturní akce ukrajinské emigrace. Převažuje kresba a akvarel, jiné techniky (např. lept, dřevoryt) jsou zastoupeny vzácněji. Nejrozsáhlejší jsou soubory prací Mykoly Bytynského (jde o největší ucelený soubor jeho děl mimo území Ukrajiny), Mychajla Mychalevyče a Ivana Ivance.

Světový den grafiky primárně připomíná obory grafického designu, my bychom při této příležitosti rádi upozornili také na obor umělecké (volné) grafiky. Proto jsme pro vás připravili novou virtuální výstavu grafických listů s pohledy na tuzemské památky z grafické sbírky Národního muzea.

Soubor lékárenských nádobek, vyrobených roku 1721, dokládá způsob léčby chorob. Tyto z roku 1721 se od těch dnešní liší používáním extraktů z jedovatých rostlin (blín černý, rozpuk jízlivý), produktů hub (paličkovice nachová/námel) nebo anorganických sloučenin (modrá skalice). Na nádobkách jsou názvy léčiv uvedeny prostřednictvím nápisů v latině. Vznik lékáren je často spojován s kláštery. V pozdějším období vznikají tyto objekty i ve městech. Například v Hodoníně vznikla lékárna v roce 1655, v Kyjově v roce 1619, ale ve Veselí nad Moravou již v roce 1600. Lékárnici zhotovovali nejen léčivo, ale také se věnovali výrobě alkoholických nápojů. Lékárny a lékárníci byli pod ochranou církevních světců-patronů. Těch bylo několik, například: sv. Kosmas, sv. Damián, sv. Michael, sv. Vít nebo sv. Roch. Interiér lékárny obsahoval zobrazení příslušného světce. Ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Hodoníně se nachází dřevěná polychromovaná socha sv. Vita z počátku 17. století. Použitá literatura: Pharmacopoea austriaco-provincialis, Videň 1774, nebo 1794; Linné, Carl. von: 1773: Materia medica per regna tria naturae, Rusek, Václav. ,Smečka, Vladimír. 2000: České lékárny. Praha Trommsdorff, Johann. Barthomäus: 1792: Systematische Handbuch der Pharmacie für angehende Aerzte und Apotheker

Výstava s názvem Možné podoby knihy představuje část knižní tvorby Elišky Čabalové, která zde prezentuje jak umělecké vazby převážně současných bibliofilií, tak i některé své autorské knihy a knižní projekty. Výstava nabízí pohled na knihu z několika úhlů a přiblížuje možnosti zpracování po stránce obsahové, materiálové i řemeslné. Součástí prezentace třiceti mimořádných uměleckých vazeb jsou také dva knižní projekty. Projekt Paperbark family je vizuální hrou se slovy paperback – paperbark, kdy paperbark je výchozím materiálem pro sérii autorských knih – Knižní les, vytvořený z kůry stromu a pracující s různými knižními formáty. Projekt Tři nestoři je krátkodobým vstupem nestorů knižní vazby, Jindřicha Svobody, Jána Vrtílka a Ladislava Hodného do síně slávy Národního muzea. Jejich busty ve formě knižních objektů na vysokých mramorových sloupech budou během výstavy shlížet na návštěvníky. Díky krátkému videu budou moci návštěvníci nahlédnout do jejich hlav. Eliška Čabalová patří ke špičce české knižní vazby a tvorby autorských knih. Řadu let byla spjatá s Fakultou výtvarných umění Ostravské univerzity, kde vybudovala Ateliér obalového a knižního designu, v roce 2019 transformovaný na dnešní dobře zavedený Ateliér knižního designu a animace. Zcela originální jsou i její knižní instalace či volná grafická tvorba. Za svou práci získala mnohá prestižní ocenění a její knižní vazby vlastní nejen české, ale i zahraniční instituce. Díky intenzivní spolupráci, kdy se v roce 2009 uskutečnil první větší společný výstavní projekt, uchovává Národní muzeum v knihovních sbírkách cennou kolekci její knihařské tvorby. Během trvání výstavy proběhnou tři workshopy na téma kaligrafie, workshop nelepených knižních forem a workshop „udělej si skicák“.

Muzeum vzniklo jako soukromé zařízení Johanna II. z Lichtenštejna. Podnět ke zřízení muzea dal r. 1898 vrchní lesní rada Julius Wiehl (1847-1917), přední český odborník na problematiku lesnictví. Expoziční sbírka muzea vznikla koncem 19. století rozšířením původní přírodovědné kolekce lesnické školy o ukázky lesnického pěstitelství a lovu. Muzeum dnes představuje přehlídku vyspělé lesnické práce a ukázky lovné fauny a škůdců lichtenštejnských domén v českých zemích, v Rakousku a jinde. Muzeum zahrnuje jedinečnou sbírku ryb, obojživelníků, plazů, ptáků, savců a hmyzu, sbírku abnormalit u ptáků a savců, malou osteologickou sbírku, kolekci hnízd a vajec ptáků. Expozice domácí fauny a lesnictví je umístěna ve druhém patře barokního Martinelliho paláce. Expozice zahrnuje totální preparáty velkých a malých druhů domácí fauny - ptáky a savce, ryby, obojživelníky a plazy. Samostatný celek tvoří kolekce hmyzu v krabičkách. K nejatraktivnějším exponátům patří lovecké zbraně, včetně zabavených pytláckých zbraní a pomůcek. Expozici doplňují ukázky lidské práce související s lesnictvím, např. modely znázorňující kácení dřeva včetně ukládání do plnometrů, modely nářadí používaného při zpracování dřeva, modely posedů. Unikátní je také sada značkovacích seker z lichtenštejnských revírů a tzv. knihovna dřevin, kolekce dřevěných krabiček ve tvaru knih s plody a listy různých druhů dřevin. V expozici je zhruba 1200 exponátů. Instalace je provena převážně do dřevěných vitrín z počátku 20. století, které dnes tvoří již také téměř muzejní exponáty. Působivé jsou původní skleněné výplně historických vitrín, neboť toto sklo má se svými nerovnostmi a kazy úplně jiný charakter než „dokonalé“ sklo dnešní výroby. Hodnota této expozice tedy spočívá zejména v její celistvosti a autentičnosti, neboť její podoba se zachovala téměř nezměněná více než 100 let. V roce 2016 byla provedena reinstalace celého 2. patra zámku s tím, že návrh nového řešení expozice vycházel z myšlenky obnovy muzejního charakteru instalace, zatraktivněné současnými interaktivními prostředky. Nově je řešena podoba grafických prvků, popisek a posterů. Zásadní změnu přináší změna provozu ze skupinového na individuální typ prohlídky. Expozice je nově nasvícena umělým muzejním osvětlením. Stávající statické exponáty jsou doplněny o audiovizuální a interaktivní prvky, včetně velkoplošného promítání filmu. Zámek bude otevřen pro veřejnost v období duben – říjen od úterý do neděle. Pondělky budou zavíracím dnem. Mimo tyto měsíce bude prohlídka možná jen po předchozí objednávce (při minimálním počtu 15 lidí). Duben, září a říjen: 9.00 – 16.30 (časy začátku prohlídek: 9.00, 9.45, 10.30, 11.15, 12.30, 13.15, 14.00, 14.45 hod.) Květen a červen: 9.00 – 18.00 (časy začátku prohlídek: 9.00, 9.45, 10.30, 11.15, 12.00, 12.45, 13.30, 14.15, 15.00, 15.45, 16.30 hod.) Červenec – srpen: 9.30 – 19.00 (časy začátku prohlídek: 9.30, 10.00, 10.30, 11.00, 11.30, 12.00, 12.30, 13.00, 13.30, 14.00, 14.30, 15.00, 15.30, 16.00, 16.30, 17.00 hod.) Listopad - březen: ZAVŘENO

Svatba a církevní oddavky znamenaly v lidové tradici novou životní etapu mladého páru v ohledu právním, ekonomickém i náboženském. Výstava v Národopisném muzeu v Praze se zaměřuje na všechny důležité aspekty tradiční svatby na českém i moravském venkově v 19. a 20. století. Návštěvníci se mohou těšit nejen na ukázky svatebních krojů z různých regionů, ale také další předměty spjaté s řadou dnes již zapomenutých svatebních tradic a zvyků. Přijďte zjistit, co je to svatební právo, nevěstinský koláč, svatební zatahovadlo a další zajímavosti. Čas je do 31. 1. 2018.

Pětiletý projekt bádání a prezentace různých pohledů na kulturní dědictví Slezska se v letošním roce uzavírá výstavou, jež bude skutečně velkoryse pojatým epilogem této série. Vydejte se s námi na cestu 20. stoletím, které díky pěti tematicky odlišným částem představíme v jeho různorodosti a pestrosti. Nezmeškejte možnost připomenout si klíčové dějinné okamžiky, zakusit dramata válečných konfliktů, vychutnat plody výtvarné a literární kultury regionu a seznámit se s proměnami každodenního života jeho obyvatel. Právě v těchto souvislostech představíme návštěvníkům Historické výstavní budovy období let 1900–1989, s nezbytnými přesahy před i za tento časový interval. K vidění zde bude nejen řada unikátních exponátů z našich sbírek, ale i zápůjčky z partnerských institucí a v neposlední řadě pak také předměty, které nám někteří z vás věnovali na Sběrných dnech. Základní příběh dramatu bohatého a skutečně „neklidného“ století doplní nová instalace vybraných dílů expozice Encyklopedie Slezska. Můžete se tak těšit na představení zcela nového uspořádání části vztahující se k BYDLENÍ. Kompletní proměny se dočká například také KERAMIKA či TEXTIL, tedy fenomény, které ve sledovaném období prošly skutečně razantní proměnou. V základní části výstavy se seznámíte s idylou posledních dnů Rakouska-Uherska, nástupem komunismu a obdobím padesátých let spolu se srpnovou okupací v roce 1968, hospodářskou krizí a prvními lety samostatného Československa, ale také s každodenností v období normalizace a sametovou revolucí. Neopomineme žádnou důležitou událost, ať už se odehrála za časů květů a kaváren, nebo při budování státu, provedeme vás světem, kde se (ne)žebrá, zvoláte společně s námi, ať žije republika, a na závěr prožijete i obyčejné dny.

Výstava Fenomén Masaryk připomíná osobnost prvního československého prezidenta T. G. Masaryka přesně 80 let od jeho smrti (1937). Národní muzeum představuje prezidenta jinou cestou, než nabízí klasická a zažitá klišé "Prezidenta Osvoboditele" a "tatíčka". Výstava je rozdělena na tři části: pohled na konkrétního člověka, roli jeho osobnosti ve veřejném prostoru a pohled na "obraz" Masaryka ve společnosti. Návštěvníkům jsou nastíněny Masarykovy vztahy, víra, ideje, názory. Je představen jako profesor i jako prezident. Pro dětského návštěvníka je připravena i speciální linka s humornými kresbami a zajímavými úkoly. Výstava potrvá v Nové budově Národního muzea do 31. ledna 2018.

Země a její pán – tak se jmenuje jedna ze stěžejních výstav, kterou Slezské zemské muzeum uzavírá svůj jubilejní rok. Výstava se zaměřuje zejména na fenomén správy Slezska od středověku až do roku 1918. Ukazuje, jaký odkaz tu zanechaly nejen významné panovnické rody, ale i aristokracie, církevní představitelé a také reprezentanti měst a venkova. Hranice Rakouského Slezska se mírně odlišovaly od současného českého Slezska. Jeho součástí byla i dnešní polská část Těšínska a naopak v něm chybělo Hlučínsko. Od středověku do roku 1918 se tu u moci vystřídaly významné evropské dynastie: Piastovci, Přemyslovci, Lucemburkové, Jagellonci, Habsburkové, Hohenzollernové a Lichtenštejnové. Výstava Země a její pán je mimořádná svým nadregionálním přesahem – na 260 exponátů pochází nejen ze sbírek Slezského zemského muzea, ale také z mnoha dalších domácích i zahraničních institucí. Návštěvníci uvidí například portréty významných panovníků, mimo jiné Marie Terezie a Josefa II., knížat z Lichtenštejna (Karla I. a Karla Eusebia), vratislavského biskupa Filipa Gottharda Schaffgotsche, olomouckého biskupa Ferdinanda Julia Troyera, místodržitele řádu německých rytířů Jiřího Viléma z Elkershausenu, představitelů významných šlechtických rodů a mnoha dalších. Pozornost si zaslouží celá řada jiných pamětihodných předmětů, jako například prapor knížete Adama Václava Těšínského z roku 1605, středověká dlaždice s erbem knížete Přemysla II. pocházející z těšínského zámku nebo epitaf Václava Vlčka z roku 1681. Výstava Země a její pán potrvá až do 5. července 2015.

Od 11. prosince 2014 do 15. března je možné zhlédnout v Regionálním muzeu v Teplicích výstavu komponovanou ze 45 maleb, kreseb, grafických listů a plastik 19 významných českých umělců, kteří působili v letech 1922 – 1980. K vidění budou např. díla Emila Fily, Jana Zrzavého, Františka Muziky, Jiřího Trnky, Václava Špály a dalších. Obrazy pocházejí z pozůstalosti teplického autora, výtvarníka a básníka Josefa Honyse (1919-1969). Většina děl byla naposledy vystavena v předválečném období. Výstava je pořádána na počest 120. výročí založení Muzejního spolku.

Bižuterie z vlastnictví spisovatelky Síny Drahorádové-Lvové (1897-1976) ve sbírce Náprstkova muzea pochází z dílny bratří Neigerů. Sína Drahorádová-Lvová se zajímala o japonskou a čínskou kulturu, parafrázovala tradiční čínskou a japonskou literaturu a psala vlastní díla ovlivněná těmito kulturami. Bratři Norbert (*1883) a Moritz Max (*1893) působili v Jablonci nad Nisou. Vyráběli skleněné lahvičky na parfémy a od počátku 20. století bižuterii. Norbert se staral o provoz dílny s padesáti zaměstnanci, Moritz navštěvoval veletrhy v Evropě a seznamoval se s poslední módou. Hledal inspiraci u mimoevropských kultur. Čína a Japonsko představovaly bohatý zdroj inspirace pro evropské šperkaře a oděvní návrháře. Šperky z drahých materiálů inspirované dálněvýchodním uměním zhotovovala řada význačných klenotníků. Bižuterie z obecného kovu a skla představovala ozdoby v tomto stylu dostupné téměř všem. V roce 1938 se Jablonec stal součástí Sudetoněmeckých území, a bratři s rodinami uprchli do Prahy. Odtud však byli odvezeni v transportech do Łódže v Polsku, kde v letech 1941 a 1942 všichni rodinní příslušníci zemřeli. Dnes je bižuterie bratří Neigerů oblíbená mezi sběrateli.

Jako bájná Noemova archa zachránila zvířata na Zemi před potopou, má se tato zoologicko-paleontologická výstava stát záchranným plavidlem pro některé exponáty během rekonstrukce hlavní budovy Národního muzea. Návštěvníci se díky ní seznámí s různými druhy zvířat i jejich životním prostředím na jednotlivých kontinentech. K velkému návštěvnickému zážitku přispěje umístění řady exponátů mimo vitríny, takřka na dosah ruky, stejně jako různé interaktivní prvky a především model archy s přístupnou palubou i podpalubím. Tato výstava se nachází v Nové budově Národního muzea.

Dne 17. května 1926 se ve Vikýřovicích na Šumpersku narodil význačný sochař Juraj Hovorka. Vlastivědné muzeum v Šumperku pořádá k 90. výročí narození Juraje Hovorky výstavu, jež návštěvníkům nabízí průhled do rozmanité tvorby umělce, jenž se zejména svými exteriérovými sochařskými realizacemi zapsal nejen do současné tváře slovenského hlavního města, ale i do celkového vývoje moderního sochařství na Slovensku. Výstava představuje ukázky Hovorkových sochařských prací, kreseb, maleb či uměleckých šperků, umělcovy exteriérové plastiky připomíná několik velkoformátových fotografií. Výstavu je možno zhlédnout od 23. 9. do 13. 11. 2016 ve Výstavní síni Vlastivědného muzea v Šumperku. Více informací najdete na internetových stránkách muzea.

Čert, ďábel, satan, pekelník, ďas, nečistej, černej myslivec, čerchmant, antikrist, červivec, čmert, zlý… Mnoho podob má v češtině pojmenování personifikovaného zla, které bojuje s principem dobra dvěma hlavními zbraněmi: pokušením a klamem. Jeho úkolem je svádět lidi ke hříchu a ten pak trestat. Český pohádkový čert se od ďábla ztělesňujícího všudypřítomné zlo zásadně liší. Není to bytost hrozivá, ale většinou hloupá a popletená, kterou lze snadno přelstít a zesměšnit. Její výskyt v dramatické literatuře připomenula výstava Divadelního oddělení, které disponuje nejen desítkami loutek pekelníků, ale i památkami na inscenace vybraných činoher, oper a baletů s čertovskou tematikou na českých profesionálních jevištích. U příležitosti svátku svatého Mikuláše jsme pro Vás z této výstavy vybrali nejzajímavější exponáty s čertovskou tematikou - všechny pocházejí ze sbírek Divadelního oddělení Národního muzea. Račte vstoupit do pekla...

Školní prostředí 19. a 20. století. Témata spojená se vzděláváním prezentuje výběr ilustrací, fotografií a předmětů každodenního užívaní. Jsou to zejména institucionální formy školské docházky a vše, co k nim neodmyslitelně patří: třídní kolektiv, vztah učitel - žák, budovy jako místa pro setkávání a nabývání dovedností, školní potřeby a pomůcky. Od 19. století představuje formalizované učení a vzdělávání v institucích na Evropském kontinentu prostředí k získávaní nejen znalostí, ale i hodnot, zkušeností a návyků. Dochované historické fotografie tuzemských školních tříd, budov, nebo pomůcek ukazují cestu, jakou se moderní formy vzdělávání vyvíjely. Tento systém učení se šířil i mimo hranice Evropy, prostřednictvím činnosti misijních škol, na území Afriky a Asie, jež dokumentují sbírky fotografií Enriqueho Stanka Vráze a nebo Josefa Kořenského. Školní prostředí 19. a 20. století je virtuální výstavou koncipovanou jako digitální materiál napříč portálem eSbírky, která ukazuje vybrané předměty ve světle společenských kontrastů a proměn.

Výstava se zaměřuje na vztah všestranného umělce Josefa Váchala (1884-1969) k okultismu a esoterice. Obsahuje výběr děl s touto tématikou, především z jeho raného období, ve stylu symbolismu a dekadence. Součástí výstavy je také představení zatím dosud neznámých Váchalových rukopisů. Organizátoři výstavy přenesli některé z Váchalových poznámek a náčrtků přímo na zdi výstavních místností ve velkém formátu a poskytli tak návštěvníkům možnost naprosto se ponořit do umělcova světa. Výstava proběhla od 17. 9. 2014 do 4. 1. v Domě u Kamenného zvonu. Navázala na ni výstava s názvem Josef Váchal: Napsal, vyryl, vytiskl a svázal, která se konala v Západočeské galerii města Plzně od 15. 10. 2014 do 1. 1. 2015. Na obou výstavách spolupracovala Knihovna Národního muzea v roli zapůjčitele vzácných Váchalových originálů.

Smrt kmotřička je zahajující výstavou cyklu Smrt, který připravuje Národní muzeum v sezóně 2014 —2015. V Českém muzeu hudby se návštěvníci mohou seznámit s tématem smrti v hudbě, literatuře, dramatu i výtvarném umění, pro které je jedním z nejsilnějších témat a inspiračních zdrojů vůbec. To, jak umělci blízké i vzdálenější minulosti nahlíželi téma smrti, nám pomáhá pochopit především jejich vztah ke světu a životu — přesně jak připomíná podtitul výstavního cyklu. Mezi vystavenými exponáty najdeme například renesanční iluminace, barokní kancionály nebo kresby umělců z koncentračních táborů.

Řadu návštěvníků přilákala výstava Národního muzea mapující vývoj vztahu hudby a politiky. Hudební ukázky a bohatý doplňující materiál odhalily mimo jiné, jak mocným nástrojem může být hudba pro politickou propagandu, ale také s jakými represemi se museli někteří hudebníci potýkat v socialistickém Československu. Výstava připomněla také důležitou roli hudby při budování české státnosti na příkladech vzácných exponátů – mimo jiné tu byl k vidění originál partitury Písně Svobody od Bedřicha Smetany z roku 1848 nebo čelenka Emy Destinové z opery Libuše. Výstava proběhla v Národním památníku na Vítkově od 15. 5. 2014 do 15. 3. 2015.