Z nápisu vedle portrétu děvčátka se dozvídáme, že malba představuje desetiletou Dorotu (1594–1604), dceru Adama II. z Hradce (1549–1596), jež zemřela toho roku, kdy měl vzniknout obraz. Portrétovaná je zachycena v tříčtvrteční postavě a v mírném pootočení doprava. Oblečena je ve zlatých šatech s výrazným živůtkem protaženým do špičky a doplněným bílými rukávy. Ty jsou zakončeny ozdobnou manžetou. Krk halí široké bílé okruží lemované krajkami. Levá ruka je položena na břicho, prsteníček zdobí drobný prstýnek. Pravou ručkou přidržuje děvče bílý kapesníček (facalit). Vlasy jsou vyčesané, temeno hlavy krášlí bohatá čelenka z drobných perel a červených kamínků, tak zvaný panenský vínek. Horní okraj desky zakončuje bohatá zelená drapérie, jež byla odkryta až po posledním restaurování v roce 2013. Dětský portrét Adamovy dcery Doroty představuje velice kvalitní pozdně renesanční portrét. Po formální stránce se malba z Jindřichova Hradce blíží podobizně tříleté Rosiny Elisabethy, svobodné paní ze Starhemberga, která je datovaná rokem 1605 a nachází se ve Starhembergisches Familienmuseum v Rakousku. Podobné portréty, respektive dvojportréty, nalezneme také ve sbírkách Lobkowiczů. Stejné natočení těla a typologicky obdobné šaty pozorujeme u Juany a Isabely de Aragon, dcer Jany z Pernštejna a vévody z Villahermosy, a u podobizen Marie a Giovanny Gonzaga, dcer Bibiany z Pernštejna – v tomto případě doplněné o obdobnou zelenou drapérii v horní části obrazu. Obraz patrně nevznikl přímo v roce 1604, kdy dívka zemřela, ale o něco později. Usuzujeme tak na základě inventáře movitostí a zařízení, který roku 1604 sepsala Kateřina z Hradce, rozená z Montfortu, vdova po zemřelém Adamovi II. z Hradce. Vypořádání movitého majetku se týkalo jejího vyrovnání s dcerou Lucií Otýlií, provdanou Slavatovou, dědičkou hradeckého jmění – tento soupis portrét Doroty výslovně neuvádí. Soudě dle kvality byl autorem malby středoevropský, patrně český malíř.
