Svatba v Káni Galilejské

Malba na plátně zobrazující Svatbu v Káni galilejské je pramenně poprvé doložena v 19. století, kdy je zaznamenána pod číslem 146 jako fideikomisní majetek ve Schwarzenberském inventáři na Hluboké. Čitelnost kompozice je ztížena dochovaným stavem plátna. Střední část prvního plánu vyplňuje postava Krista ve fialovém rouchu a modrém plášti, jenž se právě chystá proměnit vodu ve víno, jak naznačuje gestem své levé ruky. Nádoby s vodou rovná k jeho nohám klečící sluha v červené tunice a hnědých kalhotách, s turbanem na hlavě. Kolem hodovního stolu jsou do půlkruhu rozesazeny ostatní postavy. Malíř uplatnil především syté odstíny teplých červení a hnědí a zkombinoval je s chladnými valéry modří a zelených a bílých tónů. Linie je tvořena dramaticky, je charakteristická trhanou až skicovitou formou. Malířův rukopis lze popsat jako sebevědomý, střídající rychlé a energické tahy štětcem v partiích drapérií a klidné a vyrovnané tahy v partiích tváří. V zobrazení kočky vidíme důraz na veristicky přesný záznam ležícího zvířete. Prostor obrazu je konstruován dle pravidel lineární perspektivy, kdy hlava ženicha v zadním plánu vytváří pomyslný úběžník, k němuž se sbíhají všechny ostatní postavy. Objemy jsou modelovány pomocí světlých a tmavých barevných odstínů, pocit plastičnosti dokreslují viditelné tahy štětcem. Po stylistické stránce je hlubocká Svatba v Káni galilejské vynikajícím dokladem benátské malby druhé poloviny 16. století. Jak naznačuje nápis na rubu plátna „Giacopo da Ponte faciebat“ lze ji zařadit do dílny malířské rodiny Bassanů, konkrétně Jacopa (1515–1592) a jeho syna Leandra (1557–1622). Právě druhorozený Leandro rozšířil výčet náboženských témat, které vycházely z dílen jeho otce v Bassanu a staršího bratra Francesca v Benátkách, o kompozici Svatby v Káni galilejské.