Sousoší Panny Marie s tělem mrtvého syna položeným do klína je zajímavým zástupcem typu Piety, který vznikl na přelomu 13. a 14. století a zůstal v evropském sochařství frekventovaný až do závěru středověku. Příčinou obliby Piety byl stálý vzestup osobní zbožnosti, tj. náboženského prožívání mimo liturgii a jiné ritualizované a institucionalizované formy zbožnosti. Pieta umožňovala jednotlivci navázat na lidské úrovni komunikaci s matkou trpící pod křížem ztrátou syna a dosáhnout mystického spojení s obětovaným Spasitelem. Prvotní vertikální typ tzv. heroické piety je u hradecké sochy transformován položením Krista do „realističtější“ vodorovné polohy. Oproti parléřovským horizontálním pietám přetrvává ze staršího období poměrně subtilní stavba a tvrdá modelace Kristova těla, naopak draperie Mariina pláště svědčí o vzniku nejdříve kolem roku 1380. Vznik lze klást do západních oblastí Říše, snad do Porýní, kde měly Piety tradici už od počátku.
