Madona z Třeboně

Temperová malba na dřevěné (snad lipové) desce vzniklá kolem roku 1450. Obraz Madony tvořil součást barokního oltáře v augustiniánském kostele sv. Jiljí v Třeboni. Po jeho rozebrání roku 1730 se ocitl v oratoři nad sakristií, odkud byl počátkem 20. století přenesen do schwarzenberského archivu v Třeboni a odtud po roce 1936 na zámek Hluboká. Využití středověkého díla v barokní adjustaci vypovídá nepřímo o jeho významu a úctě, která mu byla věnována. Kompozice sleduje tzv. Madonu roudnickou od Mistra Třeboňského oltáře. Věrné repliky tohoto díla, vzniklé po celých Čechách, přináší korunované Panny Marie typu Regina (královna nebes), ke kterým náleží i dotčený hlubocký obraz. Zlaté pozadí kolem malby zdobí rytí a puncování provedené technikou opus punctorium. Zadní stranu obrazu kryje malba, která pomocí šedomodrých a červenohnědých skvrn napodobuje kamennou desku. Mramorování zde umožnilo otáčení desky na středověkém oltáři v souladu s potřebami liturgického roku, stejně jako otevírá možnost nošení desky v procesích. Dílo bylo na základě podobnosti záhy spojováno s obrazem Panny Marie z Vyššího Brodu a mariánským obrazem z Vratislavi (1415–1420, Muzeum Narodowe ve Wrocławiu). Soustavně se obrazu věnovala až Milena Bartlová (2001), která usoudila, že kompozice Panny Marie s Ježíškem v náručí sleduje roudnický vzor, ale má zároveň velmi blízko také k Madoně vyšebrodské a vratislavské, od nichž se však liší detaily ve formulaci očí, prstů, postavy dítěte i jiným postupem modelace. Tyto prvky naopak dovolují zařadit malbu do okruhu působnosti malíře monumentální Assumpty z Deštné. Podrobné informace v připojeném PDF.