Koberec ze safíjovského období má ve středovém poli jeden z nejklasičtějších vzorů, které postupně v různých modifikacích přejímaly a doposud uplatňují městské dílny v Íránu i mimo něj. Nejvýraznější vliv měly už v době svého vzniku na indickou tvorbu, proto se někdy označují jako vzory „indo-perské“ nebo „indo-isfa-hánské“. Koberec z Jindřichova Hradce jej představuje v typické podobě: na karmínové půdě se rozvíjí bohatý vzor s dominantními palmetami a stáčenými kopinatými listy, na středové ose doplněný ještě „pásy mraků“ stužkovitého tvaru, častým motivem klasických perských vzorů převzatým z východoasijského umění, a větévkami v arabeskovém uspořádání. Pro danou skupinu koberců isfahánského typu je charakteristická také zelenomodrá (případně modrá) bordura s palmetovým vzorem, absence středového medailonu, zvěrné motivy a nepoužívá se hedvábí ani kovové nitě. Kvality a význam koberce s krásnou skladbou barev a vyváženým vzorem jsou nesporné, i když pro stanovení jeho původu není dostatek podkladů. Původní inv. č. 848. Osnova: bílá bavlna, 96 přízí na dm. Útek: bílá bavlna, 2 za řadou uzlů, 50 uzlů na dm. Vlas: vlna, asymetrický uzel, 2 400 uzlů na dm². Příčné okraje: dole tkané zakončení, přeložené a stáčené třásně, nahoře zkráceno, jen třásně. Podélné okraje: kulaté obtáčení, karmínově červená vlna, zachováno částečně.
