Čalouněná pohovka s područkami. Konstrukčně od sebe oddělená sedací plocha a opěrka. Rám opěrky je ve středu oblý s řezanou aplikací ve tvaru rozeklané kartuše se stylizovaným heraldickým znakem uvnitř. Znak ve tvaru vypouklého oválu s diagonálně umístěným pásem s třemi otvory. Prostřední otvor zvýrazněn. Podrobnější rešerší se nenalezla souvislost znaku s rody, které by ve vztahu k Velharticím přicházely v úvahu. Je pravděpodobné, že znak je pojat pouze jako dekor imitující šlechtický erb. Řezba je doplněna do obou stran ustupujícím symetrickým florálním dekorem. Područky zakončeny volutami. Z pohledové strany má pohovka čtyři balustrované nohy. Na liště pod sedačkou je na pohledové straně umístěna trojice řezaných dekorací - rozvilin. Pohovka je čalouněna textilií se zlatozelenými pruhy. Čalounění je pravděpodobně nepůvodní. Konstrukce na pohledových plochách je povrchově zvýrazněna šelakovou politurou. Ke konvolutu nábytku, do kterého pohovka náleží, se váže zajímavá, dosud neověřená ústní informace (konvolut byl NPÚ získán jako akvizice od soukromého prodejce). Konvolut, do kterého ještě dále patří truhla, lustr, odkládací stolek a čtyři křesla byl majetkem Jana Wericha, který nábytek údajně získal při vytřiďování mobiliáře Velhartic na začátku 50. let 20. století snad pro svoji tamější chatu. Konvolut byl později od Wericha získán do majetku rodiny prodejce.
