Malovaná deska v Horšovském Týně je jedním z několika vzácně dochovaných příkladů malovaných stolků, jednoho ze specifických malířských žánrů pozdního středověku a počínající renesance. Ústřední nápis sděluje, že „stolek“ (disch) dostala jako novoroční dar Anna von Kronberg od svého syna Hartmuta XIII. von Kronberg a jeho manželky Barbory rozené von Sickingen. Po původní podobě stolku, resp. jeho nohách, dnes mnoho stop není. Případné pozůstatky na zadní straně patrně zakrývá pozdější černý nátěr. Ve středu někdejší mírně obdélné malby stojí pod obrazem Nejsvětější Trojice Anna doprovázená svým manželem. Obrací se ke svým snachám a vnučkám po levici, zatímco její manžel, šedovlasý, hladce oholený muž oslovuje jejich syny a vnuky seřazené po jeho pravici. Všichni jsou identifikováni nápisovými páskami. Pod ústředním párem najdeme v dotýkajících se kruhových medailonech dva erby rodiny Kronbergů – v obou případech jde o čtvrcené znaky, kde první a třetí pole je červené, ve druhém a čtvrtém se pak nachází po čtveřici modrých, železných hutí ve stříbrném poli. Heraldicky vpravo leží polepšený znak patřící Hartmutovi XII., jenž má navíc v prvním červeném poli zlatou korunu opakující se i v klenotu. Druhý znak, bez polepšení, kde křídla klenotu opakují rodové figury a barvy, patří Anně. Ta, jak dokládá i přípisek nad její hlavou, sama pocházela z boční větve Kronbergů. Všichni dospělí muži jsou oblečeni v plátových zbrojích a až na nejmladšího svírají v pravicích krátké velitelské hole, které starší literatura ztotožňuje s rotmistrovskými odznaky jezdectva. Ženy po Annině levici jsou řazené podle věku svých manželů. Všichni Kronbergové stojí na jakémsi nízkém pódiu, za nímž je roztažená červená drapérie. Nad ní, uprostřed horní části obrazu, trůní Bůh Otec s tiárou na hlavě a mrtvým Synem v náručí. Holubice Ducha svatého je zakomponována do nápisové pásky rozvíjející se výše. Veršovaný německý nápis poučuje o důležitosti obrácení vlastního srdce k Božím přikázáním. Jedině tak lze prý doufat ve spásu a posmrtnou odměnu. Těm, kdo by k těmto radám byli zatvrzelí, pak nápis slibuje trest do „čtvrtého stupně“. K tomuto morálnímu poselství odkazují i sousední nápisové pásky, které představují promluvy starého Hartmuta a Anny. Nápis nad Anniným manželem jejich děti nabádá, aby „ve strachu a lásce ctily Boha“ a „pilně dodržovaly Jeho přikázání“, své věci mají konat upřímně a spravedlivě. Budou-li prý této otcovské radě věřit, nebudou toho nikdy litovat. V podobném duchu se nese i nápisová páska nad Annou, která své potomky vybízí, aby „dobře následovali svého otce“, čímž zjevně míní nejen Pána Boha, ale přímo i svého manžela Hartmuta. Nápis opět zdůrazňuje ctnostný život a úctu k Bohu, který pak jistě rozmnoží svá požehnání. Morální smysl obrazu dále rozvíjejí dvě postavy v jeho spodní části. Především je to starší muž sedící pod podestou, který se o koleno snaží zlomit svazek větví, zatímco další rozlámané třísky leží okolo něj. Smysl starcova počínání vysvětluje nápisová páska, která odkazuje k podobenství známému i u nás z pověsti o knížeti Svatoplukovi, jak jej poprvé formuloval ve svém díle byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogenetos: Zatímco každý z tenkých klacíků lze přelomit snadno, svážeme-li je pevně k sobě, jde to jen stěží. Podobně, budou-li synové držet při sobě, nemůže jim nic uškodit. Druhou alegorickou postavou pod podestou je šašek v levém rohu obrazu. Neznámý malíř jej zobrazil v rotačním pohybu, patrně při rozpustilém tanci. Šašek levou rukou zezadu přidržuje nápisovou pásku, která obsahuje jeho promluvu. Na začátku své řeči se směje, že nechá promluvit všechny ostatní, čímž zjevně míní Boha, Hartmuta, Annu i starého muže lámajícího svazek klacků. Zároveň ale skepticky dodává, že stejně jako jeho rolničky cinkají, tak i „mladí“ (čili potomci Kronbergů) si čas od času „obléknou jeho kápi“ – budou se sami chovat pošetile. Nikdo se ale prý nestane úplným bláznem, pokud zůstane dobrým. Šašek proto přeje, ať Bůh dá všem Kronbergům dobrou mysl. Poselství obrazu doplňují erby v jeho rozích, které se vztahují k dárcům – Anninu synu Hartmutovi XIII. a jeho manželce. Heraldicky vpravo to je polepšený erb Kronbergů s korunou čili znak mladšího Hartmuta i jeho stejnojmenného otce (nahoře) a jednoduchý erb Kronbergů Anniny větve (dole). Heraldicky vlevo zase najdeme již výše popsaný erb Sickingenů coby znak otce Hartmutovy manželky Barbory (nahoře) a dole pak znak se stříbrnou rukavicí v modrém poli (dole). Jak ukazuje i klenot – černý pes sedící v orlích křídlech – jde o znak rodu Handschusheimů, z nějž pocházela matka Barbory von Sickingen. Nejen datací, ale i stylově se obraz hlásí k počínající pozdní německé renesanci. Ukazuje na to i oblečení postav – pokročilá plátová zbroj s překrývajícími se pásy v pase či kalhoty s vycpávkami u Anniných vnuků. Době vzniku odpovídá i typ minuskule použité v nápisových páscích a podoba rostlinných ornamentů, které je zdobí. Obraz je řemeslně kvalitně proveden, byť např. vyobrazení brnění u Annina manžela a jejích synů zůstávají poměrně schematická a prostorová zkratka u odložených přileb není příliš přesvědčivá. Můžeme tak předpokládat, že stolek je produktem některé ze zavedených hornorýnských dílen působící snad ve Frankfurtu nebo Mohuči, v jejichž okolí leží Kronberg a kde rodina zastávala nejrůznější úřady.
