Střední Anatolie je kolébkou vazačského umění, které zde rozvinuli seldžučtí Turkové již ve 13. století, kdy se město Konya stalo centrem jejich expanzivního státu. Tradice tvarově působivých, geometricky komponovaných koberců se zde ve vesnickém prostředí uchovala až do 20. století. Pro oblast je typická skladba sytých, ne však křiklavých barev s výrazným uplatněním zlatavě žluté a okrové. Tyto charakteristiky má i prezentovaný koberec rozdělený příčnými břevny na pět dvojic čtverců střídavých barev. Uvnitř mají obdélníky opatřené na obvodu háky. Působivé útvary křížů s háky vyplňují i výraznou borduru. Vedle terakotově červené a azurově modré se v kompozici nejvíce uplatňuje pro provenienci charakteristická žlutookrová barva. Koberec lze zařadit do 3. čtvrtiny 19. století. Osnova: béžová vlna, 46 přízí na dm. Útek: světlehnědá vlna, 4–5 za řadou uzlů, 23 uzlů na dm. Vlas: vlna, symetrický uzel na 2 osnovních přízích, 529 uzlů na dm². Příčné okraje: jen osnovní třásně. Podélné okraje: ploché obtáčení přes dvě dvojice osnovních přízí, střídá se žlutá, světlehnědá, růžová a modrá vlna.
