Ve středním a jižním Íránu, odkud koberec pochází, došlo od poloviny 19. století ve starých kulturních střediscích Kášánu, Isfahánu, jižněji položeném Kirmánu i dalších městech k velké obrodě vazačského umění. I když i zde působil vliv komercializace a velká část výroby podléhala různým módním vlivům, vznikala zde i prvořadě kvalitní díla. Ožilo v nich mnohé z úžasného umění safíjovské Persie 16. a 17. století, jejíž přebohatý repertoár kompozic, arabesek a točených květinových rozvilin byl ve tvorbě městských dílen přejímán s velkou tvůrčí originalitou. Takovým dílem je pojednávaný středně velký koberec pocházející, jak ukazuje jeho celkově světlé barevné řešení, nejspíše z jihoíránského Kirmánu. Díky technické vyspělosti a velmi vysoké hustotě vazby byli jeho tvůrci schopni v něm vytvořit pohádkový obraz stromu života v rajské zahradě s bohatými květinovými rozvilinami a fantastickými ptáky ve složitém, ornamentálně stylizovaném větvoví. Strom je vepsán do mihrábové niky vrcholící hrotem, ačkoli koberec již svým formátem vylučuje modlitební funkci. Jemné rozviliny s tisícem květů zdobí i jeho trojdílnou borduru. Koberec má jemnou barevnou harmonii se sytě modrou v poli niky a hlavní borduře a bohatou skladbou jemně odstíněných světlejších barev v ornamentice. Časově jej lze zařadit do konce 19. století. Osnova: bílá bavlna, 128 přízí na dm. Útek: béžová bavlna, 2 za řadou uzlů, 76 uzlů na dm. Vlas: vlna, asymetrický uzel na 2 osnovních přízích, 4 864 uzlů na dm². Příčné okraje: jen osnovní třásně. Podélné okraje: kulaté obtáčení přes jednu dvojici osnovních přízí, růžovočervená vlna.
