Město Isfahán ve střední Persii patřilo v 16. století k nejvýznamnějším rezidenčním a kulturním centrům safíjovské říše s neobyčejně bohatou uměleckou tvorbou, včetně vázání jemných koberců. Ve druhé polovině 19. století a ve 20. století se stalo střediskem obnovené dílenské, výrazně na export orientované výroby koberců, které se díky své technické kvalitě, trvanlivosti i výtvarné atraktivitě staly synonymem luxusu a vysoké náročnosti. Koberec z Horšovského Týna je velmi charakteristickým reprezentantem vynikající úrovně středoperského vazačského uměni. Je hustě vázán z vysoce kvalitní vlny, což umožnilo detailní provedení jeho složité kompozice. V převážně červeném poli má středový medailon, v ose s vystupujícími menšími sekundárními medailony. Vše je pokryto hybnou skladbou rozvilin s palmetami, rozetami, kopinatými listy a dalšími prvky florálního původu, provedenými ve stylizaci odvozené z klasického repertoáru safíjovské éry 16. a 17. století. Hybná ornamentika rozvilin a květů je i v hlavním tmavomodrém pásu bordury. Přes rohy přechází v tzv. perském vedení a propojuje palmety a drobnější rozety. Přes mnohaleté intenzivní užívání zůstal vlas koberce téměř v neporušeném stavu. Dílo lze datovat do 20.–30. let 20. století. Osnova: bílá bavlna, 108 přízí na dm. Útek: modrá bavlna, 2 za řadou uzlů, 48 uzlů na dm. Vlas: vlna, asymetrický uzel na 2 osnovních přízích, 2 592 uzlů na dm². Příčné okraje: dole tkané zakončení a přeložené třasně, nahoře jen osnovní třasně. Podélné okraje: kulaté obtáčení, červená vlna.
