Vzory turkmenských nomádských koberců byly ustálené, předávané tradicí, na niž koncem 19. století navázala komerční výroba. Středová pole koberců (u turkmenských označovaných jako hlavni koberce) i čuvalů a dalších typů tašek vzorovaly řady gölů. Ty se různily nejen podle kmenů, ale rozlišovaly se také „kobercové“ a „čuvalové“ göly. V některých případech, zvlášť u produkce pro trh vyžadující větší rozmanitost vzorů, se čuvalové göly uplatňovaly také na hlavních kobercích. Přiřazení k tradici určitého etnika je potom obtížné, ne-li nemožné. V tomto případě lze vzhledem k použití světlejší růžové vlny v útku uvažovat o zařazení do ersarského okruhu. Uměřenost vzoru středového pole umocňuje úzká bordura s jednoduchým vzorem. Osnova: béžová vlna v kombinaci s chlupy ostatních zvířat, 52 přízí na dm. Útek: růžová vlna, 2 za řadou uzlů, 39 uzlů na dm. Vlas: vlna, asymetrický uzel na 2 osnovních přízích, 1 014 uzlů na dm². Příčné okraje: jen osnovní třásně. Podélné okraje: ploché obtáčení přes dvě dvojice osnovních přízí, střídá se růžová a červená vlna.
