Ve východním Turkestánu, na území dnešní autonomní oblasti Sin-ťiang, se koberce vázaly nejpozději ve 2. století n. l., většina dochovaných ale pochází až z 19. století, kdy se rozšířila výroba pro zahraniční trh. Chotanské koberce nejsou ojedinělé, bývají však silně poškozeny vzhledem ke kombinaci jemné vlny vlasu ležícího na tvrdém bavlněném vazebném základu a nízké hustoty vazby. Jedním z mála, který vypovídá o původní podobě těchto působivých koberců, je chotan z valtického zámku s dobře zachovaným vlasem a barvami. Ve srovnání s běžnou produkcí vzorového typu s diskovitými göly ve středovém poli má navíc bohatší a plnější vzor, spojující prvky výtvarných tradic Číny a islámské kulturní oblasti. Osnova: bílá bavlna, 60 přízí na dm. Útek: bílá bavlna, 2 za řadou uzlů, 22 uzlů na dm. Vlas: vlna, asymetrický uzel na 2 osnovních přízích, 660 uzlů na dm². Příčné okraje: dolní – nezachován, horní – úzké tkané zakončení a osnovní třásně. Podélné okraje: kulaté obtáčení, červená vlna.
