Kobercová tvorba početné kurdské menšiny v západním Íránu patří jak v kompozičně i technicky složitější produkci městských dílen, tak u výrobků vesnického a polokočovného obyvatelstva již tradičně k nejkvalitnější v zemi. Dílenskou produkci nejlépe reprezentují výrobky z měst Garrús, Sanandadž a míst v oblasti Bídžáru. Jde o díla robustní stavby na silné bavlněné osnově, často s nečekaně vysokou hustotou vazby. Oproti spíše lidové tvorbě vesnických Kurdů jsou garrúské koberce typicky dílenskými produkty. Jsou středně hustě až hustě vázány, zpočátku na vlněném, později již i bavlněném základě. Užívají jak medailonové kompozice, tak nekonečné vzory, vesměs ve specifické stylizaci. Pojednávaný velmi rozměrný koberec je spíše většího stáří, o čemž svědčí, že je celovlněný. Má velkorysou kompozici s protáhlým středovým kosočtverečným medailonem s palmetami na hrotech. Velmi výrazné jsou jeho trojúhelné koutové výplně ponechávající menší prostor vlastnímu středovému poli. To je ponecháno volné, s působivým abrašem své modré až tmavomodré barvy. Červený základ medailonu i koutových výplní je naopak souvisle pokryt ornamentikou označovanou jako avšán, s charakteristicky stylizovanými květy, palmetami a tulipánovitými prvky. Pro provenienci typická je i výzdoba širokého pásu bordury s krásným azurovým až zelenomodrým základem, v níž spatřujeme vláčné výzdobné prvky tzv. „pásy mraků“. Pocházejí z Číny a v Persii rozšířily za safíjovské éry. Barevnou harmonii dotvářejí v ornamentu akcenty zelené a žluté. Vznik tohoto obzvláště krásného textilního díla lze klást do poslední čtvrtiny 19. století. Osnova: melírovaná béžová a světle hnědá vlna, 74 přízí na dm. Útek: světle hnědá vlna, 2 za řadou uzlů, 34 uzlů na dm. Vlas: vlna, symetrický uzel na 2 osnovních přízích, 1 258 uzlů na dm². Příčné okraje: jen osnovní třásně. Podélné okraje: kulaté obtáčení, červená vlna.
