SF 10248 – Is Atlinga, 1747

Švédský historik Johan Göransson (1712–1749) ve spisu „Is Atlinga“ („Potomci run“) z roku 1747 deklaroval starobylý božský původ dávných švédských králů, kromě jiných Thora a Odina, kteří měli být ještě v předkřesťanských časech po své smrti zbožštěni a uctíváni od Uppsaly až po Čínu. Dále kladl důraz na výklad runového písma, v němž má být zašifrována biblická historie. Švédštinu prohlašoval za nejstarší jazyk, od něhož jsou všechny ostatní odvozeny, a rovněž tak runy za archetypální znaky, které daly později vzniknout řecké, etruské a latinské abecedě. Publikaci vydal Lars Salvius (1706–1773), nakladatel a žurnalista ve Stockholmu, s jehož jménem je spjat poměrně pozdní rozvoj švédského knihtisku. Jeho historie byla totiž hluboko do 18. století prakticky zanedbatelná, jelikož téměř veškeré potřeby švédského knižního trhu obstarávaly německé země. Göransson byl i ve svých dalších pracech silně ovlivněn názory švédského učence Olafa Rudbecka st. (1630–1702), který v díle „Atlantica“ z let 1679–1702 ztotožňoval Švédsko s Atlantidou, kolébkou civilizace, a švédštinu označoval za původní řeč Adama, z níž se posléze vyvinula latina a hebrejština. Tyto obskurní teorie, které byly kritizovány již v době svého vzniku, specifickým způsobem odrážely dobové velmocenské aspirace Švédského království, avšak v časech Göranssonových, který byl rovněž často nazýván „posledním rudbeckiánem“, již beznadějně zastaraly a úsilí Švédska stát se velmocí se stalo bezpředmětným již po porážce u Poltavy roku 1709. V našem exempláři si neznámý dobový čtenář učinil několik německých rukopisných poznámek, jednak odkazoval na některý z četných spisů učence Erika Julia Björnera (1696–1750), nejčastěji se však spokojil s jednoznačným komentářem „lži“ („Lügen“). Poněkud opotřebovaný svazek je dochován bez vazby a chybí v něm poslední dva listy. Další podrobnosti viz v přiloženém PDF.