Sada osmnácti kusů bronzových mincovních závaží z pražské mincovny pochází z pozůstalosti pražského sběratele specializovaného na české mince a medaile, Jiřího Sedmíka, popraveného nacisty v prosinci 1942. Do své sbírky zakoupil Sedmík tuto sadu závaží ve třicátých letech u některé z pražských numismatických firem, jak dokládá dochovaný původní prodejní štítek, který však je bez označení firmy. Od dědiců Sedmíkovy sbírky sadu získal pan Jiří Ryant, který ji posléze prodal do numismatických sbírek Národního muzea. Kolekce obsahuje 18 závaží, z nichž 16 nese rok výroby 1762, jedno 1761 a jedno 1765 a označení mincovny písmeny „PR". Tato značka byla pražskou mincovnou užívána v období působnosti mincmistrů Bohumila Schaumbergera a Pavla Erdmanna ze Schwingerschuhu v letech 1745-1768, a to pro mince Františka Štěpána Lotrinského, manžela císařovny Marie Terezie (1740-1780), které zde byly v oné době raženy. Mincovní závaží umožňovala operativní kontrolu správné hmotnosti domácích a zejména cizích zlatých mincí, které obíhaly na našem území v období šedesátých let 18.století. Dokládají velkou pozornost, kterou nejvyšší státní místa věnovala oběhu cizí mince na území monarchie a zároveň též svědčí o významném postavení, které v kontrolním mechanismu, uplatňovaném v českých zemích, zaujímala právě pražská mincovna. Sada závaží svou výjimečností představuje pozoruhodnou technickou památku, která ilustruje méně známý úsek činnosti pražské mincovny v období vlády Marie Terezie, a to navíc v letech, kdy došlo k několika zásadním reformám peněžního systému.
