Stolní petrolejová lampa s plechovým krytem zdobeným rostlinnými motivy na tepaném kovovém podstavci. Horní část tvořena skleněnou nádrží z bílého neprůhledného skla. Na spodní straně dna značka - okřídlené kolo a slunce. Tato značka může odkazovat k využití petrolejové lampy na železnici.
Petrolejová lampa je jednoduché osvětlovací těleso, v němž světlo vzniká spalováním hořícího petroleje. Skleněný cylindr lampy je konstruován tak, aby vytvářel tah. Ten způsobuje, že plamen na knotu petrolejky je dlouhý, plochý a široký. Tím se zvyšuje světelnost, kterou lampa emituje, a zabraňuje se tak nadměrnému čazení. Vynálezcem petrolejky je údajně polský naftový průkopník Ignacy Lukasiewicz.
Standardní petrolejka se skládá z nádrže na petrolej, knotu a skleněného cylindru. Nástěnné petrolejky bývají opatřeny zrcadlem, které do prostoru odráží více světla. Petrolejové lampy se používaly především v interiéru. Jejich nepřítelem je totiž průvan, který snadno zháší plamen. Jejich nevýhodou také byla nemožnost zavěšení pod strop nebo na trám, neboť z vrcholu lampy při spalování vychází značný žár. Manipulace s petrolejkou také nebyla jednoduchá, neboť každý zážeh byl podmíněný nadzvednutím cylindru a jeho následným sklopením. Spaliny také zanášely stropy místností, kde petrolejka hořela. Aby se tomuto neblahému jevu zamezilo, umisťovala se na vrchol cylindru svídová stříška, která zachycovala saze a snižovala teplotu vycházejícího žáru.
