Město Gördes v západní Anatolii se stalo střediskem výroby koberců již ve středověku. Jeho jméno se později vžilo jako název pro symetrické vazební uzlíky, což svědčí o velmi rané proslulosti zdejší výroby. Její starší produkty jsou celovlněné, středně hustě vázané, od sklonku 19. století hustota vazby stoupá a koberce již mají bavlněný základ. Náš příklad reprezentuje starší celovlněný typ, který má mnoho charakteristických rysů své provenience. Jeho dvojštítový, tzv. reentrantní mihráb má střed červeného pole ponechán volný, oba štíty jsou stupnicového trojúhelného obrysu se stylizovanou dvojicí květů na vrcholu. Zbytek pole na obou koncích mihrábových štítů vyplňují čtveřice květů v provenienčně charakteristické stylizaci. Nezaměnitelně specifický ráz má i stylizace dvojic květů kombinovaných s kosovitě zahnutými pilovitými listy, které tvoří výplň širokého hlavního pásu bordury. Barevná skladba koberce není příliš pestrá. Zcela chybí modrá, chladný tón červené v mihrábu a květech vyvažuje teplá hnědoolivová barva pole kolem mihrábu a světlá nažloutle béžová barva pozadí širokého hlavního pásu bordury. Za dobu jeho vzniku lze označit 2. polovinu 19. století. Je součástí orientálního salonu Františka Ferdinanda d’Este na Konopišti. Osnova: béžová vlna, 50 přízí na dm. Útek: červená vlna, 2 za řadou uzlů, 37 uzlů na dm. Vlas: vlna, symetrický uzel na 2 osnovních přízích, 925 uzlů na dm². Příčné okraje: jen osnovní třásně. Podélné okraje: ploché obtáčení přes dvě dvojice osnovních přízí, střídá se žlutá a fialová vlna.
