Vznik první československé republiky provázely debaty o podobě nových peněz a všeobecný zájem o zlaté mince. Československá korunová měna byla založena na zlatém základu, jehož propagátorem se stal tehdejší ministr financí Alois Rašín. Do celkové koncepce zlaté měny zapadala Rašínova myšlenka na oživení ražby mincí se symboly státnosti a navazující na tradici českých dukátů. Tyto představy splňovaly dukáty a dvoudukáty, ražené od roku 1923 k příležitosti 5. výročí vzniku Československé republiky, a nazývané podle vyobrazení zemského patrona „svatováclavské". Na rubu nesly československý státní znak a opis REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ, na líci polopostavu sv. Václava ve zbroji s praporcem a štítem, s opisem NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM. Motiv svatého Václava, použitý znovu po 300 letech na rubu těchto ražeb, představoval návrat k vyobrazení národního světce na českých mincích. Posledními vládními mincemi, na nichž se uplatnil obraz patrona země, byly dukáty Matyáše Habsburského z roku 1612, po kterých sv. Václav z ražeb českých panovníků vymizel. Československé dukáty nepatřily mezi mince oběhové, ale obchodní, tzn. že neměly pevně určenou nominální hodnotu a jejich reálná hodnota byla závislá na aktuální ceně zlata na trhu. Na prvních 1 000 dukátech bylo vyraženo pořadové číslo a předáno tehdejším významným osobnostem v čele s prezidentem T. G. Masarykem, jenž obdržel mince s čísly 1 až 3.
