Žehlička na uhlí

Železná žehlička na uhlí s oválným železným držákem, který nahoře přechází v černě natřenou dřevěnou rukojeť. Horní část otevírací (mechanismus na špičce). Při spodku těla kruhové otvory pro vzduch, při spodku víka obdobné trojúhelníkové otvory, další podélný otvor pro vzduch je dole v zadní části (tento je zavíratelný). První kovové žehličky se začaly objevovat už v 15. století. Do té doby se prádlo lisovalo nebo „válelo“. Původně byla žehlička pouze kovovým blokem s držadlem, který se nahříval na kamnech. Už v té době se však vyvinul trojúhelníkovitý dva s dvěmi zaoblenými stranami, který se při konstrukci žehliček používá dodnes. Později byly vytvořeny žehličky, do jejichž těla se vkládaly rozžhavené dřevěné uhlíky, které umožňovaly žehlící plochu udržet stabilně horkou bez nutnosti opakovaného nahřívání na plotně. Mezi takové žehličky patří i tato ze sbírek Muzea Říčany pocházející zřejmě z 19. nebo začátku 20. století. První elektrické žehličky se pak objevují od 90. let 19. století. V nich je žehlící plocha zahřívána elektricky rozžehnutou spirálou. Později se k této konstrukci přidává také termoregulátor umožňující nastavit a udržovat konkrétní teplotu. Nejnovějším zdokonalením žehličky jsou pak napařovací systémy pracující s vodou a vodní párou.