Tvář nestvůrné Gorgony Medúsy, kterou zabil hrdina Perseus a jejíž hlavu věnoval své ochránkyni Pallas Athéně, je jedním z nejstarších a také nejrozšířenějších motivů na antických mincích. Šklebící se obličej s vyvalenýma očima, vyčnívajícími tesáky, vyplazeným jazykem a hady namísto vlasů však nemá původ v řecké báji, ale je mnohem starší. Jeho příbuzné najdeme v Egyptě, Babylóně i Mezopotámii a vychází z ještě starší šamanské tradice rituálních masek, které byly projekcí strachu prehistorického člověka z běsnících přírodních živlů a nepřátelských sil, a zároveň jej před nimi měly, na principu homeopatické magie, chránit. Medúsina hlava, zobrazovaná v hojném počtu na mincích, špercích, amuletech, zbroji, nádobách i v architektuře, plnila tedy v první řadě funkci ochrannou (apotropaickou).
V řecké mytologii je Medúsa jedinou smrtelnou ze tří ohavných sester Gorgon, původně však byla ženou natolik půvabnou, že se do ní zamiloval sám Poseidón a svedl ji přímo v Athénině chrámě – uražená bohyně pak proměnila Medúsu v obludu, jejíž pohled obracel vše živé v kámen. Vyobrazení kotvy a mořského korýše na reversu této mince lze tedy chápat nejen jako připomínku námořních tradic Apollónie Pontské (dnešní Sozopol v Bulharsku), ale též jako symbol Medúsina milence Poseidóna, vládce mořského živlu.
