Bronzová dýka kultury mohylové

Bronzová dýka s oble lichoběžníkovitým a částečně olámaným týlem, opatřeným dvěma oboustranně roztepanými nýty. Na obou stranách čepele s mírně olámaným ostřím je patrné poměrně nevýrazné podélné středové žebro. Tmavozelená ušlechtilá patina je na většině povrchu pokryta převážně světle hnědým povlakem. Čepel dýky z doby mohylové kultury (1600–1300 př. n. l.) byla do sbírek Muzea Říčany věnována poctivým detektorářem Jiřím Šochem, který ji našel nad údolím potoka Rokytky ve Strašíně u Říčan v roce 2012. Doba mohylových kultur je obdobím vítězství nového materiálu k výrobě nástrojů: bronz konečně nahrazuje kámen. Tím dochází k zásadnímu civilizačnímu posunu umožňujícímu další technický i společenský vývoj obyvatel střední Evropy. Svůj název tento kulturní komplex dostal podle typického způsobu pohřbívání, při němž je nad hrobem vršen specifický kamenný rov, tedy mohyla. Vzhledem k tomu, že z bronzu se v tomto období nevyrábí pouze předměty denní potřeby, jako jsou nože, hroty, šídla, srpy či břitvy, ale také meče, dýky, kopí a šípové hroty, se můžeme domnívat, že se tehdejší společnost militarizovala a že kromě zemědělství a chovu dobytka se aktivně věnovala také válečnictví. Snad i proto v tomto období dochází k enormnímu vzrůstu majetkové nerovnosti. To dovedeme zmapovat především z nálezů bohatých mohylových pohřbů velmožů a jejich pohřebních výbav. Za změnou majetkových poměrů stojí zřejmě právě rozvoj „vojenského průmyslu“ a z něj plynoucí kořistnický způsob života. Bohatnutí vládnoucí vrstvy a zdokonalování dělby práce dokládá také rozvoj šperkařství.