Části Krocínovy kašny

Části Krocínovy kašny. Střední část s alegoriemi Živlů, pilíř s Neptunem, znakem Starého Města a sv. Václavem, části poprsní zídky s nárožními alegorickými figurami Ctností (Trpělivost, Zdrženlivost, Statečnost) a kartušemi se znameními zvěrokruhu (Býk, Vodnář, Panna). Krocínova kašna na Staroměstském náměstí byla jistě jednou z nejpozoruhodnějších monumentálních sochařských památek rudolfinské Prahy. Dal ji zbudovat pražský uměnímilovný primátor Václav Krocín (Crocinus) z Drahobejle (1532-1605). Přestože nevznikla na přímou objednávku císařského dvora, je tomuto prsotředí symbolicko-alegorickým charakterem svého výzdobného programu velice blízká. Ideové předlohy lze nalézt v tzv. encyklopedických kašnách (Fontana Maggiore v Perugii, fontány Wenzela Jamnitzera pro císaře Ferdinanda I., nebo Maxmiliána II., Strašrybova kašna v Lounech apod.), jejichž výzdoba odrážela úroveň dobového poznání přírody, společnosti a člověka. Těžiště výzdoby Krocínovy kašny spočívalo na středním pilíři s alegoriemi čtyř Živlů (Země - Pomona, Voda - Neptun, Vzduch - Hera (?), Oheň - Vulkán), které, podle dobové teorie, vytvářely ve své harmonické jednotě svět. Moment času a jeho neustálého střídání v průběhu roku představovalo dvanáct znamení zvěrokruhu, zobrazených na poprsní zídce. Lidský aspekt v podobě morálního apelu byla zastoupen alegoriemi Ctností na nárožích poprsní zídky. Tento obecně platný renesanční model universa byl aktualizován myšlenkou národní (socha zemského patrona sv. Václava na pilíři na poprsní zídce), stejně tak jako i osobní prezentace (Krocínův znak v čele poprsní zídky). Původ a umělecké školení autora tohoto rozsáhlého díla byly jednou hledány v Itálii, podruhé v Sasku, byly činěny i pokusy ztotožnit jej s pražským kameníkem Jindřichem Beránkem (Pražákem). Doposud však zůstává neznámý, přestože je dílo signováno iniciálami LW a kamenickou značkou na hlavě najády z nádrže nad středovým pilířem. Rok 1596, vytesaný na hlavě Pomony, se pravděpodobně vztahuje k jejímu úplnému dokončení. Kašna však svému původnímu účelu nesloužila příliš dlouho. Již v první polovině 17. století musela být totiž opravována, neboť nedržela vodu. Definitivní tečku za neustálými spory o osud Krocínovy kašny udělal pražský purkmistr František Pštross, na jehož příkaz byla roku 1862 rozbita a odstraněna. Vybrané náročněji zdobené části kašny byla nejprve umístěny ve staré budově Zemského muzea Na příkopě, v Lapidáriu NM byly pak instalovány v roce 1910. Další zlomky Krocínovy kašny, pocházející ze základů zbourané žižkovské plynárny, doplnily sbírku Lapidária NM v roce 1932. Autorem černobílých fotografií je Josef Sudek, který zpracovával expozici Lapidária pro účely vydání katalogu v druhé polovině 50. let 20. století.