Etnografická sbírka

Etnografická (národopisná) sbírka patří ke kmenovým a sbírkově nejobsáhlejším celkům Historického muzea. Obsahuje na 200.000 sbírkových předmětů, dokládajících každodennost i obřadní prvky tradiční lidové kultury českých zemí od 17. do 21. století, s důkladným srovnávacím materiálem z oblasti Evropy se zvláštním důrazem na slovanské země, národy a etnika. Etnografická sbírka vypovídá o tradiční, převážně rustikální kultuře hmotné, duchovní a sociální, tj. o tradičním lidovém bydlení, zařízení domácnosti, hospodářství a řemeslech, o lidovém oděvu, umění, náboženství, rituálech, zvycích, obyčejích a folkloru v širokých historických i geografických srovnávacích souvislostech.
S fondy původního Národopisného muzea se v roce 1922 po jeho sloučení s Muzeem Království českého (dnešní Národní muzeum) spojila jeho národopisná kolekce, která vznikla v roce 1894 na základě Všeobecné zemské jubilejní výstavy v Praze roku 1891. Tato koncepčně pojatá expozice historicko-archeologického a národopisného oddělení s názvem Selská síň byla tehdy prezentována jako jedna z významných expozic současné hlavní budovy Národního muzea.
Národopisné sbírky obou institucí byly již v té době značně rozšířeny další sběratelskou činností, zaměřující se především na rustikální fenomény dokumentující tradiční zemědělství, bydlení a zařízení domácnosti, včetně výsledků bohatých terénních výzkumů Drahomíry Stránské z recentních oblastí Slovenska a Balkánu.
Za druhé světové války byla Etnografická sbírka obohacena včleněním dalšího významného celku - fondu Náprstkovy sbírky. Tento časově nejstarší fond byl formovaný od konce 70. let 19. století Josefou Náprstkovou pro Náprstkovo České průmyslové muzeum. V této souvislosti je vhodné připomenout, že první domácí národopisné sběratelské celky vznikaly jako soukromé sbírky vázané na rodiny vzdělaneckých a měšťanských kruhů. V Národním muzeu se toto pojetí zachovalo v Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra, v jehož interiéru jsou začleněny etnografické sbírky shromážděné na konci 19. století Libuší Bráfovou, dcerou Františka Ladislava Riegra.
První přírůstky do sbírek byly orientované především na doklady lidového umění; následné generace kurátorů 20. století se zaměřily na široce pojatou koncepci fondů, zahrnující všechny hlavní okruhy tradiční lidové kultury - vedle lidového umění především na zemědělské a řemeslné nářadí, lidové bydlení, zařízení a výbavu domácnosti, lidový oděv a textil, zvykoslovné předměty, lidové hračky, hudební nástroje a zbraně.
V posledních letech se kurátoři zaměřují na stálé důkladnější dokumentaci městského prostředí - především zvykoslovných a folklorních aktivit a každodennosti 20. a 21. století, včetně dokumentace etnograficky významých jevů unikátních a typických pro české země. V této oblasti je vhodné zmínit nedávno zahájenou rozsáhlou dokumentaci českého trampingu a dětských her a folkloru současnosti.
Nedílnou součást Etnografické sbírky tvoří písemný, obrazový, fotografický a filmový archiv a rozsáhlá národopisná knihovna, budovaná celé století.
Etnografická sbírka je veřejnosti prezentována od roku 1903 ve stálé národopisné expozici tradiční lidové kultury českých zemí v Musaionu - Národopisném muzeu v Letohrádku Kinských, kde byla v roce 2005 instalována nová, v pořadí již třetí stálá etnografická expozice, a pravidelných výstavních a prezentačních projektech.
Počet badatelů pracujících se sbírkou, knihovnou a archivem oddělení činí průměrně necelých 60 osob, kterým bylo předloženo cca 350 předmětů (na základě údaje z roku 2008).