Busta T. G. Masaryka

Po rozdělení Slezska, k němuž došlo v polovině 18. století, protínala nově vytyčená hranice niské knížectví a Jesenicko se stalo součástí Rakouského Slezska, které alespoň symbolicky navazovalo na bývalou bohatou severní provincii. Rozdělení niského knížectví nicméně nemělo vliv na národnostní složení obyvatelstva na Jesenicku a pohraniční území habsburské monarchie bylo na počátku 20. století z drtivé většiny osídleno německy hovořícím etnikem, pro které byl typická hluboká katolická víra a konzervativní přístup k hodnotám. Rozbití císařství, v jehož čele stál uctívaný mocnář sídlící ve Vídni, proto vnímali Němci často se značnou nevolí. Pokus o začlenění se do Německého Rakouska, resp. vznik provincie Sudetenland, jímž Němci v Rakouském Slezsku a na severní Moravě 30. října 1918 deklarovali svůj nesouhlas se vznikem Československa, však neměl dlouhého trvání a Jesenicko bylo na počátku roku 1919 obsazeno československým vojskem. Počáteční poměrně zřetelně patrný odpor k novým správním orgánům však s konsolidací nového státu a zapojení německých aktivistických stran do vlád v Praze opadl a převážily prvky tradice přežívající ze starého mocnářství – organizované oslavy narozenin vedoucího představitele státu, čestného občanství apod. Ty se samozřejmě projevily i na Jesenicku. První velká příležitost přišla s osmdesátinami prezidenta T. G. Masaryk v roce 1930. Do celostátně pojatých oslav se zapojilo i okresní zastupitelstvo v Jeseníku, které prezidentovi poslalo blahopřání stvrzené podpisy všech starostů okresu. O vytvoření busty prvního československého prezidenta se uvažovalo při dokončení novostavby okresního úřadu v roce 1933, ale nakonec se příležitostí k jejímu vytvoření staly další prezidentovy kulatiny o dva roky později. Zakázku zadala tentokrát jesenická radnice, která hodlala prezidentovi udělit i čestné občanství. Z dobových fotografií je zřejmé, že své návrhy předložili minimálně Engelbert Kaps a Paul Stadler. Mramorovou bustu zdobící radnici nakonec realizoval prvně jmenovaný. Jak paradoxní! Kaps se totiž v dalších letech stal velkým přívržencem nejen Henleinovy SdP ale i zapáleným nacistou. Šlo-li ale o zakázky, zřejmě nehrála politika roli. Po připojení Jesenicka k říši v říjnu 1938 byla busta „uklizena“ na půdu radnice a přečkala tam do samotové revoluce. Poté se na chvíli vrátila na své původní místo, ale protože nebyla evidována, skončila v soukromých rukou. Z nich ji v roce 2010 vykoupilo Vlastivědné muzeum Jesenicka a jako významnou památku na jednoho z největších jesenických umělců. Autorem textu je Pavel Macháček.