Vojta Náprstek (1826-1894) vytvořil v domě U Halánků, kde jeho matka provozovala pivovar a vinopalnu, společenský salón, kde se nescházeli jen malíři, ale především čeští politici (F. Palacký, F.L. Rieger, F.A. Brauner, J. Grégr, K. Sladkovský), literáti (J. Neruda, S. Čech, J. Zeyer, J. Vrchlický, J.V. Sládek, K.J. Erben, B. Němcová), vědci (J.E. Purkyně, J. Studnička, J. Goll, M. Tyrš, T. G. Masaryk) a také cestovatelé (E. Holub. J. Kořenský, O. Feistmantel, P. Durdík, Ant. Stecker, E.S. Vráz aj.). Náprstek ač sám necestoval, byl velkým mecenášem nejen cestovatelů, ale všech, kteří v zahraničí šířili dobré jméno českých zemí. Jeho podpora krajanů zvláště v USA mu vynesla titul čestný konzul Amerických Čechů. Kontakty s Amerikou udržoval Náprstek od svého návratu z USA (1848-1857), kam se uchýlil po perzekuci za účast v revolučních bojích ve Vídni a v Praze. Po návratu domů (1858) začal budovat veřejnou knihovnu, kde se scházeli jeho přátelé. Od roku 1865 začaly knihovnu navštěvovat také pražské paní a dívky, které zde pod Náprstkovou patronací založily Americký klub dam, první český ženský vzdělávací spolek. Později se Náprstek rozhodl založit také průmyslové muzeum, což se mu podařilo díky štědrému odkazu matky až v roce 1873. V roce 1874 bylo muzeum s názvem České průmyslové muzeum otevřeno v provizorních podmínkách domu U Halánků. Sbírky neustále rostly především dary přátel, krajanů a cestovatelů a pozvolna se měnil charakter muzea z průmyslového na národopisné. Náprstek si získal velké renomé i jako pražský radní, protože jako zastánce pokrokových vynálezů (elektrické osvětlení města, zavedení plynu do domácností, moderní kanalizace a vodovod, zavedení telefonní sítě aj.) se snažil dostat Prahu na úroveň evropských velkoměst. Když v roce 1894 zemřel, byl jako zastánce v monarchii nepovolené kremace zpopelněn až v německé Gothě. Jeho celoživotní úsilí – muzeum – tak dodnes připomíná slavné i neznámé nadšence, kteří tvořili naši historii a s Vojtou Náprstkem shromáždili úctyhodné množství artefaktů dokumentujících život lidí na celém světě.
Milena Secká
-
Národní muzeum - Náprstkovo muzeum10 herců v zahradě -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeum16 portrétů herců -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeum2 . Araši Rikan IV jako Inusaka Keno -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAnekawa Šinširó jako Tózoku Iwamaru -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Dannosuke jako Kodžoró -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Kandžúró jako Kakegawa Gempači -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Kicusaburó IV. jako Kišino Tokiaki -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Kičisaburó II. vpravo jako princ Koretaka Šinnó -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Kičisaburó III jako Mannó Hjógo -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Kičisaburó III. jako Akabori Mizuemon -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Kičisaburó III. jako Heidži -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Kičisaburó III. jako Macunaga Daizen -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Kičisaburó III. jako Sasahara Samonnosuke -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Kičisaburó III. jako Sasaki Moricuna -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Rijkan IV. jako Goró Tokimune -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Rikaku II jako sluha -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Rikaku II. -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Rikaku II. jako Abe no Nakamaru -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Rikaku II. jako Abe noi Nakamaro -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Rikaku II. jako Heitaró -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Rikaku II. jako Kakuami s maskou Okame -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Rikaku II. jako Kamijui Gengoró -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Rikaku II. jako Karaganeja Kósuke -
Národní muzeum - Náprstkovo muzeumAraši Rikaku II. jako Kató Saemon