Světec drží v levici otevřenou knihu, v pravici svíral snad meč, atribut své mučednické smrti, jak by napovídala poloha a rozevření prstů ruky nebo dobové analogie (meč není dochován). Běžné pavlovské ikonografii odpovídá i dlouhý plnovous. Otevřená kniha je obecným atributem apoštolů jako šiřitelů evangelia. Socha má zachovanou původní polychromii v inkarnátu a šedých vlasech a vousech. Na soklu jsou zbytky původní zelené barvy. Spodní šat i plášť nesou nepůvodní vrstvy zlacení, jejichž defekty byly v rozsáhlých plochách vytmeleny a retušovány. V současnosti jsou opět na plášti zřetelná drobná místa s odpadávající malbou. Celková kompozice, společně s jednoduchým způsobem výstavby klidného uzavřeného objemu trupu a pláště řaseného strukturou ostřejších mísovitých záhybů, ukazuje ke vzniku sochy kolem roku 1500. Tomu odpovídá také pojednání starší tváře zajímavých rysů. Nižší úroveň zpracování znesnadňuje stylově kritické zařazení. Analogický kompoziční typ shledáváme například u sv. Pavla jihoněmeckého původu na hradu Šternberk na Moravě. Blízký je i způsob řasení roucha, naklonění hlavy a uzavřenost objemu. Stylový původ sochy na Šternberku je hledán v okruhu mnichovské dílny Erasma Grassera či jeho žáka Mistra Blutenburských apoštolů. Silnou inspirací byla též švábská, erhartovská produkce. O souvislostech švihovské sochy sv. Pavla s mnichovským grasserovským okruhem uvažovala také Michaela Ottová. Upozornila na souvislost se sochou sv. Bartoloměje ve sbírkách BNM v Mnichově z grasserovského okruhu. Atribuce šternberského sv. Pavla do mnichovského prostředí grasserovské doby se jeví jako případná. To platí pravděpodobně i pro švihovskou sochu, jejíž nejbližší paralelou na českém území jsou sochy biskupů z tzv. Netolické archy na zámku Hluboká. Rovněž styl obou biskupů je sledován v mnichovských grasserovských souvislostech. Vznik sochy sv. Pavla, která se na Švihov dostala po druhé světové válce ze soukromé sbírky na jižní Moravě, v neznámé bavorské dílně je tak pravděpodobný.
