Datace: 15. století, 3. čtvrtina
Inventární číslo: SV00108
Stojící socha sv. jáhna, představující jednoho z prvomučedníků, snad sv. Štěpána (takto uváděno v evidenci MF Švihov), se dochovala v torzálním stavu. Odlomeny jsou ruce, které nesly atributy, pravděpodobně kameny. Přes levou ruku je přehozen manipul, historická součást liturgického oděvu. Manipul je opatřen křížem berličkového typu. Kubicky působící postava nemá příliš rozlišený postoj, celkovou uzavřenost figury narušuje pouze prostřižení delší dalmatiky s nepůvodním zlacením, lemované třásněmi (vyznačenými ovšem jen v polychromii). Štóla je podložená pod dalmatiku, která kontrastuje s bílým spodním rouchem, albou. Dalmatiku i albu zdobí obdélná pole vyplněná vegetabilními zlatými rozvilinami. Zadní vyhloubenástrana sochy byla původně opatřena krycí deskou, jak dokládají otvory po upevnění. Ze způsobu opracování zadní strany lze předpokládat, že socha byla umístěna v prostoru, snad na konzole na pilíři sakrálního interiéru. Kvůli původu v soukromé sbírce, kam se dostala bez dalších provenienčních údajů až na konci 19. nebo v první třetině 20. století, nelze původní určení blíže specifikovat. Původní polychromii tváře odkryl restaurátor Josef Bartl pod dvěma přemalbami a vrstvou křídového podkladu. Vlasy byly původně zlacené na poliment. Rozsáhlé defekty, zejména v plochách svrchní dalmatiky, opatřené nepůvodním zlacením,vyspravil dřevem a tmelem a scelil retušemi, jak technikou akvarelu, tak zlacením. Zasněný mladistvý obličej zvláštně plných, jakoby oteklých rysů, rámovaný krátkými kompaktními parukovitými vlasy, ukazuje na možný vznik sochy v alpské oblasti. Zde nalézáme určité analogie zejména v tvorbě předcházející či v soudobé tvorbě Michaela Pachera (činného v Tyrolsku a Salcbursku, kolem 1460–1498). Jde například o Pannu Marii z Korunování z Tschengls (kolem 1450) nebo anděla s loutnou z oltáře v St. Sigmund im Sellrain. Analogickou fyziognomii, oblíbenou v této oblasti, používal i Mistr Leonard z Brixenu (Lienhart Scherhauff [?], činný v Brixenu, kolem 1438–1475), v jehož dílně se předpokládá Pacherovo školení (Anděl ze Zvěstování z Klausen). O datování sochy do třetí čtvrtiny 15. století svědčí jak uvedené analogie, tak plnost nepropracovaného objemu a krátké ostré lomy záhybů nad podstavcem.
