aktuálně zveřejněno 238 913 sbírkových předmětů z 202 institucí
Nepříliš obvyklý námět Panny Marie Gravidy charakterizuje klenuté břicho pod vysoko umístěným páskem, spolu s druhotně zaslepeným oválným otvorem v břiše, kde byla postavička Ježíška. Socha byla původně součástí sousoší Navštívení, kde jí protějšek tvořila postava sv. Alžběty, nebo samostatným kultovním předmětem. V každém případě je krajně neobvyklé Mariino sezení. To se objevuje výjimečně, jen když je k tomu kompoziční důvod jako v případě oltářního křídla v Ludwigshafen (kolem 1370–1380). V drtivé většině ostatních případů logice scény odpovídají figury stojící (Panna Marie přichází na návštěvu a sv. Alžběta jí vychází z domu vstříc). Jedinou častější odchylku od pravidla v celé středověké ikonografické tradici představuje sv. Alžběta poklekávající před stojící Pannou Marií. Zvýšený zájem o zobrazování tohoto tématu kolem roku 1400 a v 15. století podpořilo zavedení svátku Navštívení do kalendáře římské církve roku 1389 z iniciativy pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. V úvahu přichází i spojení hradecké sochy s taktéž vzácnou scénou, kdy sedící Panna Marie v betlémském chlévě očekává narození Krista. Socha, zakoupená roku 1916 ve starožitnostech Bernheimer v Mnichově, vznikla v jižním Německu v pozdní fázi krásného slohu. Do téže doby lze klást i trůnící Pannu Marii v naději v Národní galerii v Praze.