aktuálně zveřejněno 238 876 sbírkových předmětů z 202 institucí
Nouzové mince byly obvykle raženy z málo hodnotných kovů (cín, železo, hliník), v kulaté podobě, případně i ve tvaru hranáčů. Nouzová platidla pak obecně byla zhotovována z nejrůznějších materiálů, zejména však z papíru, ale známy jsou i nouzovky ze dřeva, kůže, plátna, porcelánu, skla. Ve všech případech bylo jejich hlavním a jediným cílem nahradit nedostatkové mince v oběhu. Nouzovky z roku 1848-1850 měly v drtivé většině podobu papírových platidel obdélníkového tvaru (většinou „na ležato") s několikařádkovým nápisem označujícím hodnotu a garance, s místem vydání, jménem emitenta, případně i s datem vydání a platností. Často bývala tato platidla graficky velmi zdařilá, s použitím mnoha různých druhů písem a ornamentů, jak již to bylo v polovině 19. století obvyklé, nebo s obrazovými motivy vztahujícími se k obchodní činnosti, k místu apod., najdeme však i prosté rukou psané stvrzenky, opatřené jen podpisem vydavatele. Žamberská poukázka v sobě zajímavým způsobem kombinuje „mincovní" a „bankovkový" vzhled nouzového platidla. Jde zejména o použitý materiál (papír), o kruhový tvar a o zpodobnění samotné nouzovky, kdy pole aversu i reversu je vyplněno několikařádkovým nápisem dobově módního provedení. Nouzovka sama sebe označuje jako známku („Marke"), ale to je zcela pochopitelné, když uvážíme, že tato nouzovka je papírovou podobou mosazné známky, kterou Friderich E. Petzold vydal původně.