Keramika datovaná hrnčířem

Ve sbírkovém fondu Galerie výtvarného umění v Hodoníně se nacházejí nádoby, různých keramických tříd, jejíchž rok výroby je přesně určen. Význam těchto předmětů pro studium tektoniky nebo výzdoby není nutno příliš podtrhávat. Velká část představovaného souboru vznikla díky pilné sběratelské činnosti Františka Kretze.

Soubor prezentovaných předmětů náleží mezi tzv. fajánse. Tento termín je v podvědomí spojován s Habány, neboli novokřtěnci, přesněji křtěnci. Tito přišli na Moravu v polovině 16. století. Tehdy v moravské keramické produkci vládla hrnčina, odborníky členěná do čtyř výrobních okruhů.

Sbírka Galerie výtvarného umění v Hodoníně obsahuje nádoby náležící do pozdějšího výrobního období. Konkrétně se jedná o etapy III. (1650 až 1670) a IV. (1670 až 1685). Výrobní centra se nacházela na území Slovenska, kam byla z Moravy vypovězena po událostech první třetiny 17. století. Je opravdu ironií, že velkými odběrateli habánské produkce se staly katolické šlechtické rody nebo i církevní řády. Též jsou známé supliky vlastníků panství, adresované císaři Ferdinandovi II o udělení výjimky v otázce usídlení Habánů na Moravě z důvodu jejich hospodářské zdatnosti a umu. Někteří příslušníci se této formy náboženské víry zříkali a vraceli se zpět. V roce 1677 ve Veľkých Levároch tak učinil Benedikt Hueber, který odešel do jižních Čech

Výroba polévané keramiky nezanikla ani po zrušení myšlenkové podstaty ktěnského pojímání křesťanství v roce 1685 ve Veľkých Levároch. Uvedené změny přinesly uvolnění výzdobného motivu, který již nebyl striktně vázán na rostlinné předlohy (tulipány aj.). Takže se objevují výjevy z prostého života venkovského obyvatelstva. Příkladem je zobrazení oráče s pluhem, taženým párem volů.

Fajáns byla i nadále produkována bývalými Habány, jimž začali konkurovat i další hrnčíři, označovaní jako toufaři. V blízkosti Hodonína, v Holíči, vznikla v roce 1743 manufaktura na výrobu fajánsí, založená Františkem Lotrinským. Své zboží označovala písmeny H.F., HF. Manufaktura produkovala mimo klasických vzorů i nádoby ve tvaru zvířat, různé figurky řeckých bohů, barokní andílky apod.

Manufaktura v Holíči nebyla jediným střediskem výroby fajánsí. Z mnoha dalších je nutno zmínit například vyškovskou produkci.

Literatura:

Andrys, Jan. 2007: Sladké s hořkým. Albert, Boskovice

Batala, Otto.1973: Svět z hlíny: vyprávění o minulosti a současnosti keramiky. Praha

Černohorský, Karel.1941: Moravská lidová keramika. Praha

Kalinová, Alena. 2016: Novokřtěnská a posthabánská fajáns v Moravském zemském muzeu (1600-1765). Brno

Kalinová, Alena. 2023: Moravská lidová fajáns 1750-1880 v Moravském zemském muzeu v Brně. Brno

Kolčářová, Jana. 2006: Zapomenutá krása vyškovské keramiky. Vyškov

Kretz, František. 1913: Jak jsem sbíral. Několik vzpomínek. Praha

Kybalová, Jana. 1981: Keramik Marken aus aller Welt. Praha

Landsfeld, Heřman. 1950: Lidové hrnčířství a džbákářství. Besedy o řemesle džbákářském, hrnčířském a kamnářském. Praha

Novotná, Jarmila.-Kybalová, Jana. 1982: Habánská fajáns 1590-1730. Královský letohrádek v Praze. Dům umění v Brně. Prosinec 1981-duben 1982: Katalog výstavy

Pajer, Jiří. 2011: Anabaptist fajence from Moravia 1593-1620. Catalogue of documents from institutional and private collections. Strážnice

Unger, Josef. 1983: Nálezy importované keramiky na břeclavském okrese v 15. a 16. století. 13. mikulovské symposium, s. 176-185