aktuálně zveřejněno 242 945 sbírkových předmětů z 210 institucí
Drobný obrázek vynikajících malířských kvalit pochází ze schwarzenberské sbírky na zámku Hluboká, kde je jeho přítomnost zaznamenána v inventáři z r. 1888. Obsahové vyznění a drobné rozměry malby svědčí o tom, že byla určena pro soukromou pobožnost a meditaci nad vlastní smrtí a nad otázkami, jak dojít k věčné spáse duše. Zobrazená scéna se Smrtí Panny Marie velmi věrně vychází z grafické předlohy stejného námětu (B. 33, L. 16) od malíře a mědirytce Martina Schongauera (+ 1491). Rytiny tohoto hornorýnského umělce doslova zaplavily v poslední třetině 15. století celou Evropu a některé z jeho kompozic se staly pro množství umělců a objednavatelů zcela závaznými. Přes doslovnou citaci základní kompozice a většiny detailů, si malíř hlubocké desky ovšem počínal v některých ohledech dosti samostatně a originálně. To se projevilo zejména v odlišném pojetí prostoru, kdy autor nahradil neutrální prostředí předlohy interiérem palácové místnosti s průhledem na městský prospekt. Nežli otázka předlohy, je ovšem složitější odpověď na umělecký původ hlubockého obrazu. Znalkyně nizozemské malby Jarmila Vacková se s opatrným váháním přiklonila k provenienci obrazu v některé z antverpských malířských dílen. Desku datovala do 20. let 16. století a obecně ji přiřadila do okruhu antverpských manýristů. Skupinu tamějších malířů činných v 1. třetině 16. století mimo jiné charakterizuje retrográdně orientovaný styl malby, kterým se vědomě navrací k tvorbě svých gotických předchůdců z minulého století. Dalším důležitým inspiračním zdrojem antverpských manýristů byla přirozeně také grafika, a to především dílo zmiňovaného Martina Schongauera či Albrechta Dürera. Právě tato kombinace grafické předlohy s tradicí jihonizozemské malby 2. poloviny 15. století charakterizuje destičku se Smrtí Panny Marie z Hluboké. V typice některých tváří je patrný ohlas pojetí postav Huga van der Goese a podobný způsob uměleckého pojetí dále nacházíme např. u antverpského manýristy Jana de Beera, který ve své tvorbě rovněž šikovně propojuje motivy získané z grafických vzorů s tradicí staronizozemské malby. Také on významně čerpá z díla Goesova a vytváří produchovnělé obrazy plné šerosvitu a postav měkce zalitých světlem, čímž dokázal překonat ostrost grafických předloh. Rovněž interiérová architektura hlubockého obrazu s průhledem na siluetu fantaskního Jeruzaléma či dekor dlaždicové podlahy přesně odpovídá antverpské malbě tohoto období. Jistější lokalizace destičky do dílny Jana de Beera či jiného antverpského manýristy si však vyžádá ještě podrobné studium.