Jazyky

Koberec ersari

popis

Vzory turkmenských nomádských koberců byly ustálené, předávané tradicí, na niž koncem 19. století navázala komerční výroba. Středová pole koberců (u turkmenských označovaných jako hlavni koberce) i čuvalů a dalších typů tašek vzorovaly řady gölů. Ty se různily nejen podle kmenů, ale rozlišovaly se také „kobercové“ a „čuvalové“ göly. V některých případech, zvlášť u produkce pro trh vyžadující větší rozmanitost vzorů, se čuvalové göly uplatňovaly také na hlavních kobercích. Přiřazení k tradici určitého etnika je potom obtížné, ne-li nemožné. V tomto případě lze vzhledem k použití světlejší růžové vlny v útku uvažovat o zařazení do ersarského okruhu. Uměřenost vzoru středového pole umocňuje úzká bordura s jednoduchým vzorem. Osnova: béžová vlna v kombinaci s chlupy ostatních zvířat, 52 přízí na dm. Útek: růžová vlna, 2 za řadou uzlů, 39 uzlů na dm. Vlas: vlna, asymetrický uzel na 2 osnovních přízích, 1 014 uzlů na dm². Příčné okraje: jen osnovní třásně. Podélné okraje: ploché obtáčení přes dvě dvojice osnovních přízí, střídá se růžová a červená vlna.

instituce / organizační jednotka
Státní hrad Bouzov
podsbírka
Mobiliární fond Bouzov
typ sbírky
Oděvy a textil
datace
19. století, konec
lokalita/místo vzniku
Asie, střední
rozměry/velikost
výška 244 cm, šířka 203 cm
materiál
Vlna
technika
Tkaní
původ
Bouzov
odkazy na publikace
Štulc, Josef - Klimtová, Zdenka - Chudárek, Zdeněk - Dřevíkovská, Jitka: Koberce Orientu na hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu. Praha 2014, str. 63, č. kat. 73 (autor hesla Zdenka Klimtová):
inventární číslo
BZ03076

následující předměty